ČEHO PŘED SMRTÍ NEJVÍC LITUJEME?

Toto je další věc, která mě ovlivnila na mé cestě a o kterou se rád podělím:

                                                                         http://bronnieware.com/

Bronnie Ware je bývalá australská  sestra, která pracovala mnoho let se starými a umírajícími lidmi. Do poslední chvíle s nimi sdílela jejich konec života. Na svém blogu zveřejnila pět nejčastějších věcí, kterých umírající lidé litují. Vyvolalo to takový zájem, že později napsala knihu „The Top Five Regrets of the Dying“. V češtině vyšla pod názvem "Čeho před smrtí nejvíc litujeme " 

Myslím, že stojí za to, si přečíst, čeho umírající lidé nejvíc litují na sklonku života, abychom se z toho poučili :

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.

To byla nejčastější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že se jejich život je téměř u konce a podívají se zpět, jednoduše vidí, kolik snů zůstalo nenaplněných. Většina lidí si nenaplnila ani polovinu svých snů a musela umřít s vědomím, že to bylo volbami, které udělali.

„Každý si řídíme svůj život sám. Jsou to naše rozhodnutí, která jej utváří. Proto si plňme naše sny, dokud je čas.“

2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.

Toto tvrdil každý umírající muž, se kterým jsem se setkala. Propásli dětství svých dětí a společnost svých rodičů. Ženy tuto lítost také zmiňovaly. Jelikož ale patřily ke starší generaci, většinou nebyly nositelky výdělku. Všichni muži, se kterými jsem pracovala hluboce litovali, že strávili tak velkou část svého života prací.

„Přesně to mi naštěstí došlo a již jsem o tom taky psal ve článku CESTA. Není důležitý, kolik majetku nashromáždíš za svůj život, ale jak ho prožiješ. Je to vždy Tvoje volba.“

3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity

Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.

„Dost často nosíme masku a děláme se jinými, než ve skutečnosti jsme. Díky tomu si přitahujeme lidi, které vlastně ani nechceme. Pak se divíme, proč se nám dějí, některé věci. A stačí úplně jednoduše být sám sebou, takový, jací opravdu jsme.“

4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.

Lidé se většinou plně neuvědomí důležitost starých přátel, dokud se neocitnou na smrtelné posteli. A v ten moment již většinou není možné je dohledávat. Někteří se nechali svými životy natolik polapit, že jim „zlatá“ přátelství s lety utekla. Každému, když umírá, chybí staří přátelé…

„ Když se přiblíží smrt, fyzické detaily života odpadnou a lidé chtějí dát do pořádku své vztahy k přátelům. Většinou už to ale není možné, jsou příliš staří a chatrní. V posledních týdnech před smrtí zůstává pouze láska a přátelství. Na věcech už vám nezáleží, protože již víte, že nejsou tak důležité, jak jste si mysleli. „

5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější

Toto je překvapivě velmi časté přání. Mnozí si až do konce neuvědomili, že štěstí je volba (alespoň pro většinu z nás). Zamrzli ve starých vzorcích a zvycích. Takzvaný komfort rodiny zaplavil jejich emoce stejně jako fyzické životy. Hluboce v sobě však touží po opravdovém smíchu…

„Když jste na smrtelné posteli, je vám jedno, co si o vás myslí ostatní. Je nádherné se uvolnit a smát se. Smích je koření života, říká se. Víš, kdy ses opravdu od srdce naposledy zasmál? „

Kvalita a styl našeho života je volba. Je to naše volba a jsou to naše rozhodnutí, které utváří náš život. Nikdy není pozdě na změnu, pokud nejseš spokojenej se svým životem. Je jen na tobě, jak dlouho se budeš trápit, nebo jak dlouho se budeš radovat ze života. Ta dobrá zpráva je, že to máš ve svých rukách! J

VÍRA NEZNAMENÁ NÁBOŽENSTVÍ

Lidi si často myslí, že víra je synonymum náboženství. To ale není pravda.

 Věřit můžeme v sebe, v někoho jiného, můžeme věřit v nadpřirozené síly, můžeme věřit v UFO, ve vesmír, v boha, nebo že sousedka má silikonový prsa. Chtěl jsem napsat ko.y, ale co když to čtou i děti…? :-O

Není důležitý, v co věříme, ale samotná víra je důležitá.

Bez víry, by se nedalo žít. Kdybych nevěřil, že zítra budu ještě žít, asi bych dělal neobvyklý věci, nebo naopak odevzdaně ležel, protože bych si myslel, že umřu…jenže to je taky víra. Věřil bych, že umřu.

Nechci se do toho až tak moc zamotávat J Protože kvůli víře se i zabíjí. Proč píšu o víře? Protože je nesmírně důležitý, jak s vírou zacházíme. Protože moje víra, že se uzdravím se natolik zhmotnila, že jsem opravdu zdravej! J

Proto se chci o to podělit. 

Je to neuvěřitelný, ale pokud něčemu opravdu věříš, prostě tak, že přes to nejede vlak, dokážeš cokoliv si umaneš! Jasně, už vidím chytráky, kteří hned budou namítat, takže když budu chtít lítat, tak si stoupnu na kraj skály, strašně moc to budu chtít a budu tomu věřit..no a co se stane…? Spadnu! Jasně…úplná blbost, co to tady žvaníš.. J

Takže, není to tak úplně…protože ten chytrák, kterýho teď něco takovýho napadlo, by na kraji té propasti tomu stejně nevěřil. Vždycky by tam měl pochybnost, co když přece jen to nepůjde? Co když nepoletím? No a to úplně stačí…semínko pochybnosti celou víru zbortí..Totiž buď věříš, jasně a bezpodmínečně..nebo si jen myslíš, že věříš..ale je tam spousta pochyb, co když… ale…atd. Ten co tomu bude opravdu věřit si postaví třeba rogalo a nakonec poletí. Ten druhej, bude dál vykládat, proč to nejde. 

                                                                      Omezení je vždy jen a jen v naší hlavě

                                              

Možná znáš zákon parkovacího místa. Jestli ne, tak tady je:

Jedu autem a potřebuji zaparkovat. Řekněme, že vyjíždím z domu a jedu do centra na schůzku a vím, že tam není nikdy volný místo na zaparkování. Klasicky sedám do auta a říkám si : Hmm kde to dneska nechám? Tam zase nebude nikde volný místo (nevíra)…nooo tak to nechám někde na parkovišti, klidně 0,5 km, někdy i 1 km daleko a dojdu to pěšky, tam totiž místo bývá.

Ok, mám auto proto, abych ho nechal na parkovišti 1 km daleko od místa, kam chci dojet a jdu pěšky ( Nechme bokem, že je to zdravý a že auto smrdí..:-) ) Tím chci jen naznačit, jak si myšlenkama vytváříme realitu, která ještě nenastala a příjde nám to normální.

Takže zpět k Zákonu parkovacího místa

Vyjíždím z domu a hned si říkám :

Zaparkuju přímo na místě před vchodem…nebo hned vedle, ale každopádně, bude tam pro mě volné parkovací místo. Můžeš za to i dopředu poděkovat. Tak a teď přichází úplně to nejdůležitější! VÍRA !

Musíš tomu věřit! Ne,se spoléhat na někoho, že to zařídí a když ne, tak říkat, no já si to myslel, že to nedopadne. Jestli tam to místo bude, nebo ne, záleží pouze na bezpodmínečné víře. Pokud tomu budeš na 100% věřit, tak přijedeš a zaparkuješ. Přesně tak, jak sis vyslal před odjezdem. 

Je to tak lehkej test, že si to může vyzkoušet každej. 

Ale není to zase tak jednoduchý, jak to vypadá ..:-)

Musíš tomu opravdu na 100% věřit, že to místo tam bude J Nějakým podobným stylem,jako..ok, takže já si to vyzkouším a to jsem zvědavej, jestli tam teda bude to místo, nebo ne…tak takhle tam určitě nebude.

Někde jsem četl:

Člověk k bohu: Ukaž se a já uvěřím. 

Bůh na to: Uvěř a já se ukážu.

Takže proto mluvím o víře. 

Zákon parkovacího místa funguje, ale musíš tomu věřit. Ten kdo bude říkat, že to je blbost, protože se mu to nepovedlo, ať si dá ruku na srdce, jestli tomu opravdu věřil. Každá pochybnost, ať sebemenší to místo může zhatit. Prostě to tak je. O to sladší odměna, když tomu budeš opravdu věřit a to místo tam bude.

Když jsem tenhle Zákon parkovacího místa říkal svým dětem, tak na mě vybafli, že ok, tak nám to ukaž, táto! J No Děti ! J 

Jeli jsme zrovna do kina v Brně do Olympia centra. Hmm, říkám si, to je super, samozřejmě, teď když budou všichni očekávat, že to vyjde, tak co když to nevyjde…? Slyšíš to,jo? Semínko pochybnosti. To je přesně to, co zařídí, že to nevyjde! Naštěstí mě to hned trklo a řekl jsem si: Pryč semínka pochybností (tak jsem si to samozřejmě neřekl..:-) ) prostě jsem se nastavil, že není žádný důvod, aby tam to místo nebylo. 

Ještě jedna věc je důležitá. Musíte si to říct s předstihem, aby byl dostatek času na to, aby to místo tam bylo. Nefunguje to tak, že si člověk zatáčku před místem řekne, tak šup „JÁ“ už jsem tady a teď chci místo. Někdy to možná klapnout může, ale obecně je opravdu lepší, vyslat přání s předstihem.

Přijíždíme na zaplněné parkoviště..protože jsem dělal ramena, řekl jsem, že zaparkujeme přímo u vchodu..:-) To jsem řekl, ještě než jsme vyjeli.

V neděli odpoledne…přímo u vchodu…nejlepší zkouška ohněm J Takže přijíždíme…no a místo nikde! :-O Uff, říkám si, co je špatně? Vždyť jsem věřil, opravdu! Vzpomněl jsem si na semínko pochyb…hmm L No ale najednou vychází pán z hlavního vchodu a šourá se pomalým krokem k nějakýmu autu. To je ON, říkám si, to je moje místo! Jenže zároveň s ním z druhé strany najíždí jiný auto, co hledá taky místo k zaparkování..to jsou nervy! J Naštěstí pán v druhém autě neměl dostatek trpělivosti, aby vyčkal, kam se, opravdu pomalu belhající se chodec vydá a svým autem odjel hledat místo jinam.. Hned jak se to stalo, pán se dobelhal a otevřel svoje auto, které stálo před vchodem. Nasedl, odjel a já zaparkoval tam, kde jsem řekl, že zaparkuju.

                                      

                                                                Nikdy není pozdě začít myslet pozitivně!

 Opět slyším hnidopichy..náhoda! J Ne, nebyla to náhoda. Já věděl, že tam to místo bude. Věřil jsem tomu. Nebylo to poprvé a děti, ty starší to při vlastním hledání místa potvrdili. A nejen oni, samozřejmě jsem si to nenechal pro sebe. Ne každýmu se to však povede a ne vždy si na to člověk vzpomene. Ale zrovna včera jsem to opět úspěšně vyzkoušel ve městě.

 Říkám tomu sice zákon parkovacího místa, ale to samý se dá aplikovat na cokoliv:

Jdu do školy a věřím, že dám tu zkoušku. Jdu na pohovor na práci a věřím, že jsem dost dobrý/á , aby mě přijali. Věřím, že si zasloužím lepší život.. atd. Důležitá je vždy VÍRA. Pokud tomu nevěříš ty sám, tak kdo tomu má věřit? Pokud tomu nevěříš, proč plýtváš svým časem a jdeš na tu zkoušku, nebo na ten pohovor, když je to zbytečný…?

Mám další příklad, kterej pochopí každej J

Řekněme že jsou teoreticky 2 úplně stejně fyzicky zdatní sprinteři-běžci. Stejná váha, stejný těla, stejnej trénink, stejná výbava-tretry, dres, trenky. Je to jen hypoteticky samozřejmě J Ok, takže tihle 2 běžci, kteří jsou na tom úplně stejně. Stojí na startu. Ten první si věří (slyšíš to ,jo? VÍRA) a ten druhej si říká v hlavě: Myslím, že ten vedle víc trénoval, vypadá tak dobře, odpočatě, hmm asi na tom bude líp než já…a zatím co se mu honí tyhle hovadiny v hlavě, padne výstřel, on se zpozdí na startu a prohraje celý závod. Jako třešničku tomu samozřejmě může dát větu : „Vždyť jsem to říkal“ no neříkal jsem to? Jo, říkal jsi to a proto jsi taky prohrál..!

Takže opět zpátky k víře, mě VÍRA pomohla se vyléčit z nemoci. Z nemoci, o které doktoři řekli, že mě dostane na vozík, pomohla mě i k tomu, že tady píšu tenhle blog. Protože jsem věřil, že se k tomu jednou dostanu. Dokonce věřím, že bude úspěšnej, protože vím, že toho mám hodně co předat dál. Nemyslím to nafoukaně, prostě to vím J No dobře, abych úplně nelhal,protože to nedělám a nemám to rád. Mám tam malinký semínko pochybnosti..ale já ho vyženu! J

Ještě jeden příklad. Zrovna včera jsem se viděl na stromovém domečku ( o něm až někdy později) 

s jedním pánem. Velmi příjemnej, milej, chytrej, docent na universitě, CSc. 

Tak si povídáme a on mi říká něco o tom, že ho bolí nohy a že až bude na vozíku…Úplně mě vyděsil, jak si něco takovýho může vůbec myslet ?! Tak se ho ptám a on, že jasně že né teď, ale až bude starej…! Chápeš to?! Takhle vzdělanej člověk začne věřit, že bude jednou na vozíku! Co se asi stane z jeho vírou, které 100% věří…? 

Tak mu hned povídám, ať na to rychle zapomene! Určitě mu to řekl nějakej doktor! (promiňte všichni lékaři) On tomu opravdu věřil! Viděl jsem mu na očích, jak ho překvapilo, že jsem mu řekl, že není důvod, aby byl na vozíčku až bude starej. Jakoby si uvědomil, že to vlastně může bý i jinak! 

Doteď jsem z toho v šoku!

Jak je možný, že si tak lehce bereme za svý, ty špatný vzorce a jak těžko věříme těm dobrým?

Kde se to v nás bere, že je mnohem lehčí uvěřit, že se něco nepovede, než že se to povede? Díky této včerejší zkušenosti, kdy dokonce tak chytrej člověk uvěří takové hlouposti, jsem si řekl, že musím dnes napsat o víře! 

Moje babička má 91 let a je po operaci obou krčků a chodí! Sice o berlích, ale chodí. Když se někoho zeptáte z odborných kruhů, tak vám řekne, že v 85 letech po operaci jednoho krčku a s artrózou, ten pacient pravděpodobně už chodit nebude. O 91 letech by asi taktně pomlčel.…Ještěže to moje babička neví…naštěstí to řekli jen nám, no a my to babičce neřekli J)

 Věř, že budeš zdravej, silnej a bohatej, napiš si klidně afirmace.

 Když tomu skutečně uvěříš..TAK BUDEŠ ! J

PŘÍBĚH

Bůh si vybere 2 lidi a každýmu dá ostrov, s tím, že cokoliv si bude přát, tak se mu splní:

1. První z nich, třeba Joe:

Je šťastný, že má celý ostrov pro sebe. Hned si přeje sluníčko, aby mu bylo teplo.
Objeví se sluníčko a krásně hřeje. Joe je rád, že jeho přání funguje, tak si hned přeje palmu, aby mel i kousek stínu. Objeví se palma. Když jde jedna, určitě jich může byt víc, řekne si. Hups a Joe má palem na svém ostrově kolik chce. To je báječný, říká si a raduje se, jaké má to štěstí, že se mu plní vše, co si přeje. Užívá si sluníčka, moře a raduje se.

 
2. Podíváme se, co dělá druhý ostrov, kde je.. říkejme mu třeba Ben:

Ben si také hned přeje, aby měl sluníčko. Šup a už svítí. Ben je užaslý a šťastný, jak rychle přání funguje. Po chvíli, kdy mu je na sluníčku moc teplo, rozhodne se, že by rád palmu pro trochu stínu. Palma je tam. Užívá si sluníčka, koupe se v moři, polehává pod palmou a je šťastný
.
Do této chvíle si oba užívají života a jsou šťastni. 

1. Joe dostavá hlad a tak si přeje zahradu plnou ovoce. Objeví se ovocné keře a stromy a Joe si vychutnavá skvělou chuť šťavnatých plodů, užívá si dál sluníčka a moře. 

2. Ben se začíná nudit a říká si, že na tom zatraceným ostrově nic neroste a že má hlad. V tu chvíli si vzpomene, že si může přát. Přeje si tedy krásně upečenou pečínku masa. Namísto toho, začne po ostrově běhat selátko. Ben se naštve a začne nadávat bohu. Neříkal jsi, ze se splní každé mé přání? Chtěl jsem pečínku, ne živé prase! Jenže žádná odpověď. Protože má hlad, začne selátko honit. Sluníčko svítí a selátko se jen tak chytit nedá, po chvíli je Ben propocený, unavený a vzteklý. Zatracený slunce! Nemůžeš se alespoň na chvíli schovat?! A jak řekne, přijdou mraky a slunce se schová. Bena to však příliš neuklidni a hned ho napadá: takový mraky! Ještě aby tak začalo pršet! V tu ránu se spustí liják. Ben spěchá naštvaně pod palmu, aby se schoval před deštěm. Po cestě si říká, že na bouřku raději nebude ani myslet..jenže ještě dřív, než mu to dojde..začnou lítat blesky a hromy.Palma samotná moc útočiště nedává, a tak je Ben během chvíle úplně promočený. Selátko vesele v dešti pobíhá a "vysmívá se" Benovi. 

1. Zatím Joe na druhém ostrově si přeje pilu a mačetu a dostává ji. Jde si pokácet pár palem, aby si udělal domeček. Zároveň si přeje, aby mu práce šla od ruky. Pokácí pár palem a s chutí se pouští do stavby svého příbytku. Během práce ho napadá, že mu chybí zpěv ptáků a tak si přeje papoušky, zároveň krásné barevné motýli a vše se plní. Motýli potřebují květiny a tak si přeje louku s trávou plnou krásných květů a má ji. Lehne si do trávy a odpočívá pozorujíc barevné motýli, jak létají z květu na květ a sem tam přeletí papoušci zdravící svým zpěvem. Joe je šťastný a odpočívá.

2. Co zatím dělá Ben?
Ten si uvědomil, že si může přát a nemusí moknout pod palmou! Přeje si tedy dům. Na pláži se objeví dům a Ben se běží schovat.Sice celý promočený, ale už pod střechou. Zmrzlý a hladový proklíná boha, co mu to provedl. Ptá se, čím si zasloužil, aby k němu byl takový? Cloumá s ním vztek, že takhle si to nepředstavoval! Začíná vztekem brunátnět až se zakucká a začne kašlat. 

1. Joe okem zahlédne, jak v dáli hřmí a je černo. To je ale polízanice támhle, řekne si. Dům už má postavený, tak si říká, že trocha deště by prospěla celému ostrovu a v tom přijde pár mraků a tropickým deštěm osvěží ostrov. Joe se raduje ze svého příbytku a nasává ten skvělý vlhký vzduch. Přeje si sud na vodu. Sud se plni vodou. Kapky stékají z palmového listí do trávy a všechny rostliny na ostrově se ještě více zazelenají. Jak déšť přišel, tak i odešel. Vylézá sluníčko, odpařuje přebytečnou vodu a opět se ujímá vlády. Joe je nadmíru spokojen a šťastný, jak je krasně na světě.

2. Ben se klepe zimnicí a vzteky nemůže ani přemýšlet. Ten liják snad nikdy nepřestane! Vztek, únava a zimnice mu brání si vzpomenout, že stačí si přát a bude po dešti. Místo toho se mu stále honí hlavou, co provedl, ze je tak trestaný..Všechno se proti němu spiklo! Proklíná boha, prase, déšť a celý tenhle pitomý ostrov. Takhle si to nepředstavoval!

1. A co Joe?
Ten si přál krásnou ženu a dostal ji. Jestli neumřeli, žijí šťastně na ostrově s kupou dětí 

dodnes..

Proč blog ?

Postupně bych rád zde přidával příspěvky, abych se podělil o své zkušenosti a poznatky na mé cestě.
Nechci nikomu radit, nebo dělat chytrýho :-) Budu rád, když to někomu pomůže při hledání jeho vlastní cesty, nebo zde najde radu, či pomoc. To je proč jsem tento blog založil. Sám jsem na začátku potřeboval a stále potřebuji nacházet odpovědi na své otázky. Tak vám všem přeji, abyste našli, co hledáte :-)

AFIRMACE

znamená něco jako ujištění, nebo tvrzení, že je něco pravda. 

Každou chvíli se o něčem ujišťujeme a v duchu používáme slovní spojení, kterými hodnotíme sami sebe, svůj vzhled, náladu, nebo svoje činy . 

Koukneš se ráno do zrcadla a říkáš si :

„dneska vypadám desně! …to zase bude den!…jsem úplně bez energie!…stejně se mi to nepodaří atd. 

Bohužel afirmace  většina z nás využívá proti sobě!

Používej pozitivní afirmace. Vyvolávej pozitivní myšlenky,  pomáhající se soustředit na tvoji sílu a na schopnost tvořit a mít to, co si přeješ. 

Moc afirmací je silná, ať už si to uvědomujeme či ne. Afirmace jsou jako semínka zasazená do země. Trvá nějaký čas, než vyrostou do celé své krásy.

Sestav si svoje vlastní afirmace, které ti vyhovují. Ať obsahují to, po čem toužíš, jak chceš vypadat, kým se chceš stát, čeho chceš dosáhnout. Formuluj je v přítomném čase. Říkej si ale jen takové, kterým jsi schopen uvěřit. Říkej si jen takové, u kterých cítíš nadšení a radost. Když je spojíš s vizualizací a uvěříš jim, tak se začnou dít věci ! :-)   

Například:  

Dnes je úžasnej den!     

Cítím se skvěle!    

Každý den se v mém životě dějí zázraky!    

Každá buňka mého těla se obnovuje, čistí a uzdravuje!    

Jsem zdravý, silný a plný energie!    

Vypadám nádherně!    

Jsem zdravý a silný!    

Jsem plný energie!    

Vypadám jedinečně!    

Jsem magnet na peníze!    

Každý den mám skvělé nápady!    

Peníze se ke mně hrnou ze všech stran, v ohromném množství!    

Vše se mi daří!  

udělej si vlastní afirmace nejlépe sepsat, někam pověsit, aby byly denně na očích (dobrá je koupelna a po ránu si je můžeš hned zopakovat). Každý den máš možnost se rozhodnout, jestli budeš šťastnej, nebo nešťastnej, je to všechno jen v tvé hlavě, v mysli! Zvol si radost! Zvol zdraví, lásku, úspěch, prosperitu a štěstí!  Svůj život máš ve svých rukách !  

GOOD LUCK ! 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Afirmace